Moje výblepty, aneb co se děje ve světě!

Bagr života

20. března 2013 v 19:59 | Theluve
Život obyčejného - i když v našem případě možná ne tak obyčejného - bagra. Co všechno se jenom může přihodit byť slušnému bagrolandskému občanovi? Má cenu se vůbec ptát? Já toho se svým bagříkem zažila na tak krátkou dobu až až, musím říct.

Vše to začalo jeden až neobvykle teplý zimní večer (Nenarodil se v ten dej i Justin Bagrieber? To by vysvětlovalo to teplo... ale nebudu odbíhat od příběhu,) ve městě Bagrland.
"Je to bagr," zaradovala se pobagřní sestřička, což vám možná přijde pošetilé, říkat 'je to bagr' a ne třeba jeho pohlaví, ale zde to prostě patří k tradicím (jsou tu však i podivnější zvyky).
"Gratuluji, jste bagr-otec," obrátila se na bagříka s úsměvem v předním skle. Bagřík nadšeně vyskočil, až strop probořil a kolel se se svým synkem setkat...

Bagřík rostl a sílil, učil se první slova, svojí první prdíkovou stupnici (říkala jsem, podivnější zvyky), první prd-písničku, radoval se ze života, ale jedno mu stále chybělo - láska. Jeho první hamburger! Ta chutná houska plná dobrého pobagření. Tu však brzy ochutnal a něco mu chybělo stále. Byla jsem to já. Setkala jsem se s ním u stánku točených rajčat. Můj nejlepší den v životě...

A tak jsme byli už dva. Naše cesty se setkali a my teď kráčíme bok po boku, tedy bok po kolu. To však neznamená, že ta cestička vede už jenom rovně. Že jenom vesele procházíme mezi stromy a smějeme se. Ta cesta se stále může klikatit, může nastat zlom, my to ale spolu zvládneme. Postavíme si most a budeme pokračovat dál. A proč? Protože nemám ráda špenát je to můj milovaný bagřík, proto!

Místa, kde chci bagrovat

16. března 2013 v 15:43 | Theluve
Ano, ano, prosím potlesk! Pro koho? No pro mě samozřejmě!



Bagřík se zase jednou po dlouhé době dostal na blog s dalšími žhavými články (a novými jemně zdobenými koly, která dostal ke svátku Svatého Patribagra).

Dnešní téma zní: 'Místo, kde chci bagrovat'.

Takže, je spoustu míst v galaxii, kde bych se chtěla jednou dobagrovat a alespoň se tam podívat. Neznamená to však, že bych v Bagrlandu bydlet nechtěla. Ne, to ne, za Bagrland bych nic nevyměnila.
Budu tak štědrá a vypíši vám sem přesně tři podle mě nejbagričtější místa.

  • 1. Polévka-land:
    Polévka-land nabízí velké množství ostrovů plné překvapení... a zeleniny. Takto uvádí tento stát (a planetu zároveň) cestovní agentura Talířový Expert.
    Polévka-land se nachází v zálivu V Talíři a je jedním nejkrásnějších míst naší bagří galaxie. Můžete se ubytovat na zelenině, těstovinách, bramborách a nově i na okraji talíře, což považuji za velice výhodné a lákavé.
  • 2. Asgard
    Ani nevíte, jak ráda bych tam se svým bagříkem žila. Je to nádherné, překrásné, okouzlující místo, ... Dobře, nebudu vám lhát. Můj jediný důvod, proč bych tam chtěla být je Loki! *-*
  • 3. Země
    Byla jsem tam pouze na výletě a velmi ráda bych se tam dostala znovu. Jsou tam krásná místa, i když většina z nich už tak krásná nejsou kvůli nátlaku lidí. Nabízí nespočet pro nás nových věcí jako například čepice - miniaturní helmy na ozdobu - nebo mrtvé štětky do záchodu a jejich využití v oblasti toaletářství. Prý tam také prodávají dobré hamburgery.

Nesnáším, když dostanu prsten a pak mě honí celý Mordor

22. ledna 2013 v 19:35 | Theluve
Můj milý Mordore,
Příště, až objevím nějaký prsten ležící na zemi, prosím dejte si k němu cedulku "Majetek Mordoru", jelikož už mě to vaše stálé pronásledování nebaví, a když se vás zbavím, nechám se nachytat znovu!
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

To si představte, jednou si takhle kráčím domů - ne moc zrovna vesele, protože mi nějaký tlustý bagr stoje v řadě přede mnou vykoupil všechny Tuli-Tuli-Těstoviny - když náhle uvidím něco ležet na zemi. Je to blyštivý prstýnek s nějakými čínskými znaky od výrobce. Inu, co už, zklamaná z toho, že si tento večer nedopřeji Tuli-Tuli potěšení jsem ho sebrala a pokračovala v cestě.
Nemusím vám snad ani vyprávět, jak za mnou ještě ten večer přišel nějaký vousatý dědula s holí (Šmajdalf se jmenoval, myslím) a řekl mi, ať ten prsten hlavně nesním. "Bude se ti hodit," mrkl na mě, a mně už to začínalo přijít nějaké divné. Ano, již další ráno jsem přišla na to, co onen prsten je. Dobrá, sama jsem na to nepřišla, ale Mordorští Muži v černém mi to jaksepatří vysvětlili. Tak započala má dlouhá cesta, kdy jsem si vypůjčila Turbo banán 3 000 a vydala se na dlouhou, půl denní cestu k Lávovému Mixéru.
Když jsem dorazila, na nic jsem nečekala a vhodila Prsten do velké nádoby zaplněné lávou. Roztáčení mixéru a zároveň ničení Prstenu vyvolalo velkou explozi, až mi můj Turbo banán zplesnivěl. Co teď, co teď? Horečně jsem přemýšlela. A tu jsem ho uviděla - v záři explozí se ke mně blížil vousatý obrys letící velkým, mluvícím vrtulníkem. Šmajdalf! On mě přeci jen zachránil!

A tak jsem tu. Doma. A píši vám celý tento příběh ze jednoho jediného důvodu - nenechte se také nachytat. Těchto čínských Prstenů se po Zemi (i jiných galaxiích) vyskytuje nespočet. Já osobně jsem naletěla už dva celý třicet osmkrát…

Takže vám radím: Nechte tam ty prsteny ležet, protože vy se tentokrát nachytat nenecháte.
Toť vše, bagr se s vámi na čas opět loučí. Mějte se hezky a… nežerte prsteny!

Konec světa z bagřího pohledu

21. prosince 2012 v 14:29 | TheLuVe
Ahoj! Zdravím všechny bagříky, bagřičky a bargomelouny.
Již dlouho jsme s bagrem na blog nic nenapsali, ale teď, když vám mizí zeměkoule do Cukrového tunelu (a vy to nazíváte konec světa) je ta správná chvíle to napravit. Chci jen vyvrátit vaše nesprávné mýty, k jejichž přemýšlení vás navedl Velký Májský Koláč. Ano, přesně tak.

Již dávno předtím, než se narodili první pekaři pečící toto sladké pečivo, ukázali naši prabagři Májům, jak upéci koláč. Dali jsme jim seznam ingrediencí, avšak jsme nepomysleli na ten detail, že vy nemáte podobné suroviny, jako ty naše. Ale nevadí, říkali si v kosmo banánu mířícím zpět do Bagrlandu. "Vždyť oni si s tím už nějak poradí," smáli se.
Jenže neporadili - místo zlatavých paprsků oceli do kamenného hrnce vhodili seschlou trávu, cukrové kokosy nahradili kamením, tukový prášek nahradili pískem a místo vyšlehaných ozdob do nich vyryli tunelo-hodinky, které jsme měli s sebou. Na tomto stroji jsme Májům ukázali, kdy která planeta či soustava proletí Cukrovým tunelem.
"Ach, co to je?" Děsili se Majští vůdci.
"Nebojte, je to rok, kdy vaše Země bude prolétávat tunelem plným sladkých ozdob. Bude to rok, kdy všichni okusí chuť výbornéhu šlehaného deště, nanukových přeháněk a větrných lízátek," ujišťoval je vrchní vůdce skupiny a zárověň řidič kosmo banánu.

Léta plynula a na koláč se zapomělo, stejně jako na naší návštěvu. Po dlouhou dobu se o ničem takovém nemluvilo a lidé žili šťastně i s vlastními koláčky. S přibližujícím se rokem 2012 se ale lidé začali děsit případného skončení lidstva. Nikdo si nevzpoměl na nás, na bagry, kteří vás před všemi nehodami chránily. Pro vás jsme možná v zapomnění upadly, ale my vás sledujeme a chráníme stále...

Oh, tedy někteří z nás. My s bagříkem si užíváme volno a opékáme kulaté čtverečky s mrkví.

Bagr v nouzi

15. srpna 2012 v 20:00 | TheLuVe
Byl krásný slunečný den, přesně krásné počasí na pletení ledničky z černých bonbónů. Zrovna jsem šla si koupit nějaké dobré, trendy bonbónky do místního konzumu, když jsem najednou uslyšela úpěnlivé "Uuuuuhůůůíf," podobné naší celerce (kdo je pravidelný čtenář, ví , že jsme si koupili turbo celer). Lekla jsem se.
Co když se Fifi něco stalo?!
"Bagříku vem ledničku, Fifie je důležitější," řekla jsem rázně.
Zvuky se ozývaly ze sklepa, takže jsem po našich pohyblivých schodech seběhla. Jenže místo Fifi tam úpěl bagr, který si narazil jedno kolo, když si zkoušel závody na digger the France (pro upřesnění, bagří závody v rychlosti).
Pomohla jsem mu na kola, ale bohužel ho tak bolely, že jsme zavolaly doktora (Bagrlandský doktor má pracovní dobu v pondělí od 4 ráno do 4:30).Doufaly jsme že náš telefon vezme, ale asi je někde na dovolené takže jsme ho bohužel nestihly. Protože nám nic jiného nezbývalo, zavolaly jsme na Bagr v Nouzi (telefonní číslo: 1198). Zvedla nám to jedna bagrině, která nám poradila hřebíky ve spreji.
"Bagrovi to určitě pomůže, chcete je? " Moc jsme tomu nevěřili,ale přece jen jsme je koupily. Po jedné vteřině nám je přinesl pošťák.
"Tak to vyzkoušíme ne? " Bagr opatrně přikývl. Hřebíky jsem mu na jeho nemocné kola nastříkala, a účinek? Skvělý! Bagr se hned postavil na všechny čtyři, radostně šel dále trénovat. A já? Já jsem rychle šla pro ty bonbóny, protože uplést ledničku - a ještě k tomu v sexy černé barvě, která je nyní in -, to trvá dost dlouho!

Přímo bagrózní novinky!

10. srpna 2012 v 13:30 | TheLuVe
Ještě teď jsem z toho štěstím bez sebe, ale nejsem si jistá, jak to všechno dopadne. Mám pocit, že jsem nikdy nebyla šťastnější, ale přitom se mi nad tou myšlenkou rozklepou kolena.
Ano, bagřík mne již po druhé požádal o ruku!

Připadá vám divné, že jsme se ještě nevzali?
- Víte, v Bagrlandu bývají dvě svatby, jedna se nazývá brokoličná a ta druhá ocelová. Po první svatbě si manželé můžou říkat manželé a musí trvat minimálně 528 190 minut. Po té se mohou manželé vzít ocelově. Po této svatbě už si můžou říkat superhrdinové! Och, je to tak překrásný pocit, říci, že si mě vzal superhrdina Bagr.

Ani si nedovedete představit, jak jsem nadšená. Jaká to je pro mě čest, být manželkou mého milovaného, nezaměstnaného, roztomilého a nemotorného bagříka.
Svatbu plánujeme na 42. srpeří a konat se bude na útesech čokoládové galaxie W-293. Asi se divíte, proč zrovna na W-293...
"Vždyť tam nic zajímavého není," říkáte si. Pro nás s bagříkem je ale W-293 nezapomenutelná část našeho života. Tam jsme se totiž poprvé potkali. Tu dobu bychom ale nikdy neřekli, že se budeme jednou brát. Potkala jsem ho totiž, když mě předběhl ve frontě na točená rajčata. Připadal mi nesympatický a nemotorný, ale když jsem ho po roce znovu potkala, tyto vlastnosti se mi na něm zalíbily.

Tímto vás tedy slavnostně zvu na naší svatbu a doufám, že od vás galaxie W-293 není moc daleko. Teď mě omluvte, musím jít reklamovat ten dýňovcornový prsten, který mi můj bagřík dal, jelikož to vypadá, že jsem alergická na popcornové hody s marmeládou.
 

V paralelním hyperprostoru

8. července 2012 v 13:00 | TheLuVe
"Podívej," sykl bagr zírajíc do otevřené knížky. "Možná nám Fifinka neutekla."
Rychle jsem vstala a nervozitou bagříkovi vytrhla knížku z ruky: "Turbo-celery jsou celovesmírně známi svými výlety do paralelního hyperprostoru. Nemají rádi, když jsou dlouho zavřeni v jedné dimenzi a tak občas pořádají malé výlety, kterými dokáží jejich majitele někdy opravdu vyděsit -" četla jsem.




Celer se ztratila?

6. července 2012 v 13:00 | TheLuVe
Šťastně jsme se na malou celerku usmáli a šli si také odpočinout. Tu noc se nám oběma zdál stejný sen; pobíhali jsme po trávě posypané drobnými antigravitačními molekulami uhlibagrčnanu voňavého a hráli si s Fifčou na bagr-něnou, když se najednou zatáhla obloha do svítivě zelena a nebe z čistajasna pročísl blesk. Chtěli jsme vzít Fifinku a běžet domů, ale zmizela, jako by se po ní slehla bagrzem...



Bagr je zpět!

2. července 2012 v 13:00 | TheLuVe
Omlouváme se za krátkou pauzu, ale náš bagřík neměl na bagroblogování čas. Ptáte se proč?



Bagřík a turbo celer

13. května 2012 v 10:59 | TheLuVe
Jak jistě víte, sháníme s bagříkem nové domácí bagřátko. Došli jsme ke dvěma možnostem; štětka do záchodu nebo malá rybka Blinky. Jeden jistě velmi bagrózní člověk nám ale navrhl, ať zkusíme trubo celer. O celery jsme se a bagříkem dosud nezajímaly, ale tento nápad nás nadchl a rozhodli jsme se o nich něco dozvědět...

 
 

Reklama